VZLÚ (Aero) UTI MiG-15

Typ:  speciální modifikace dvoumístného cvičně-bojového letounu typu UTI MiG-15 (CS-102) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti, odolnosti, spolehlivosti a životnosti vystřelovací sedačky proudového cvičného letounu typu L-39 Albatros v podobě typu VS-1BRI na zemi i ve vzduchu

Odlišnosti od letounu UTI MiG-15 (CS-102):

- instalace úchytů vodících kolejniček testované vystřelovací sedačky v podobě typu VS-1BRI uvnitř zadního kokpitu – v této souvislosti byl zadní kokpit zcela zbaven řízení, přístrojového vybavení a odsuvného průzračného překrytu

- instalace plechového krytu mezi zadním a předním kokpitem na místo průzračné přepážky

- zesílená konstrukce draku v oblasti zadního kokpitu

- instalace ovládacích prvků testované vystřelovací sedačky uvnitř předního kokpitu

- absence výzbroje v podobě jednoho 12,7 mm kulometu typu UBK-E (jeho protáhlý kryt nacházející se na břichu přídě trupu, vlevo od šachty příďového podvozku, ale zůstal zachován)

Historie:  Piloti prvních zkušebních exemplářů proudového cvičného letounu typu L-39 Albatros měli k dispozici vystřelovací sedačky, které byly převzaty od jiných proudových letounů sovětské konstrukce. Jelikož tvůrcům Albatrosu bylo více než zřejmé, že toto není zrovna ideální řešení nouzové záchrany pilotů tohoto nástupce proudového cvičného letounu typu L-29 Delfín (Maya), pro sériové exempláře, kterých nakonec vzniklo v letech 1971 až 1997 celkem 2 892, byla Výzkumným a zkušebním leteckým ústavem (VZLÚ) z Letňan navržena kvalitativně nová vystřelovací sedačka v podobě typu VS-1BRI. Za pomoci této vystřelovací sedačky bylo přitom možné bezpečně opustit pilotní kabinu při rychlostech od 150-ti do 910-ti km/h, a to od výšky nula. Protože se vývoj každé vystřelovací sedačky neobejde bez důkladných letových zkoušek, v roce 1966 byl v prostorách VZLÚ pro tento účel upraven jeden dvoumístný cvičně-bojový letoun typu UTI MiG-15 (CS-102) ze stavu ČSLA. Volba na právě tento typ letounu nepadla náhodou, neboť šlo o velmi nenáročný a spolehlivý stroj prověřený mnoha léty úspěšného provozu. K volbě dvoumístného UTI MiGu-15 (CS-102) přitom pracovníky VZLÚ v neposlední řadě přiměla též skutečnost, že byl ke zmíněnému účelu již řadu let velmi úspěšně využíván přímo v SSSR. Zmíněná přestavba, kterou konkrétně prošel letoun s černým trupovým číslem „2528“, spočívala zejména ve vestavbě vodících kolejniček testované vystřelovací sedačky do modifikovaného zadního kokpitu, předtím zcela zbaveného veškerého přístrojového vybavení a průzračného překrytu. Do oblak se takto modifikovaný UTI MiG-15 (černá 2528) poprvé vydal dne 4. listopadu 1968. Kariéru tohoto stroje ale již dne 30. dubna 1971 předčasně ukončila tragická havárie. Jeho poslání proto musel následně zcela převzít další obdobně modifikovaný UTI MiG-15 (CS-102) ze stavu ČSLA. Konkrétně přitom šlo o letoun s černým trupovým číslem „2210“, které bylo ale v rámci zmíněné přestavby změněno na „OK-10“. První zkušební katapultáž živého parašutisty ze zadního kokpitu UTI MiGu-15 (OK-10) byla uskutečněna dne 11. května 1972. Ale ani tento stroj neměl mnoho štěstí. Při jedné z nezdařených zkušebních katapultáží byl totiž poškozen úlomky raketového motoru testované vystřelovací sedačky. Zkušební program vystřelovací sedačky typu VS-1BRI musel být proto dokončen s dalším modifikovaným letounem typu UTI MiG-15 (CS-102), a to s letounem s ústavní poznávací značkou „OK-010“, který vznikl konverzí ze stavu ČSLA vyřazeného UTI MiGu-15 (CS-102) s černým trupovým číslem „2744“. Svůj poslední let tato třetí a zároveň poslední vzdušná zkušebna vystřelovací sedačky typu VS-1BRI vykonala dne 8. ledna 1982. Jeho součástí se přitom stala poslední zkušební katapultáž. V průběhu celého zkušebního programu, který se podařilo splnit v plném rozsahu, zadní kokpit všech tří výše uvedených UTI MiGů-15 (CS-102) opustilo celkem 115 vystřelovacích sedaček typu VS-1BRI. Poslední z nich, UTI MiG-15 (OK-010), po ukončení zkoušek nějakou dobu postával v areálu VZLÚ. Poté byl předán leteckému muzeu z Kbel. Zde se přitom jeho vrak nachází do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři exempláře (všechny vznikly konverzí sériových UTI MiGů-15)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Motorlet RD-45F (M-05) s max. tahem 2 270 kp

Radar:        žádný        

Výzbroj:     žádný

Poslední úpravy provedeny dne: 13.4.2014